www.hravezijzdrave.cz www.hravezijzdrave.cz www.hravezijzdrave.cz
 

Databáze potravin
PRO DĚTI
Aktuality
Soutěž Hravě žij zdravě
Akce pro děti
Rodinné kurzy
Zdravá výživa
Pohybová aktivita
Strážci zdraví
PRO RODIČE
Rady pro rodiče
Čtení pro rodiče
PRO ODBORNÍKY
Pro pediatry
Pedagogové a trenéři
Výživa dětí
OSTATNÍ
Hry
Humor
Recepty
On-line poradna
Odkazy
Vyhledat
Kontakt
RSS

S T A T I S T I K Y
Teoretický úvod KBT  Tisk   Email
Napsal PhDr. Iva Málková   |   Čtvrtek, 07 srpen 2008
Kognitivně-behviorální terapie představuje jeden ze základních směrů současné psychoterapie.
Pierr Janet definoval psychoterapii koncem devatenáctého století široce jako „užití psychologické vědy k léčení různých nemocí“. Jde tedy o záměrné upravování narušené činnosti organismu psychologickými prostředky. Novější definice Norcrossa z roku 1990 zní – „psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a/nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí“.
 
Dnes neexistuje psychoterapie jako jednotná věda, která by měla jednotnou teorii. Souběžně existuje mnoho rozdílných psychoterapeutických směrů, v současnosti se hovoří až o 400 systémech psychoterapie, z nichž jako hlavní se uznávají např. psychoterapie adlerovská, behaviorální, kognitivní, eklektická a integrativní, existenciálně-humanistická, gestalt terapie, interpersonální, komunikační, psychoanalytická a psychodynamická, rogersovská (terapie zaměřená na člověka), systemická, transakční analýza apod. Jednotlivé psychoterapeutické směry mohou dojít odlišnou filozofií a odlišnými metodami ke stejnému cíli. Druh vybrané terapie závisí na zaměření terapeuta, na osobnosti klienta a samozřejmě na daném problému. V případě návykových problémů, jako je obezita, kouření, drogy, alkohol apod. se ukazuje, že směr kognitivně behaviorální patří mezi nejefektivnější.
 
V celé škále psychoterapeutických směrů se většinou rozlišují dva základní cíle
a) odstranění či zmírnění chorobných příznaků
b) změny v celé osobnosti.
 
V kognitivně-behaviorální psychoterapii se klade cíl spíše na odstranění či zmírnění nevhodných návyků, i když se zejména v novějších KBT přístupech bere v úvahu i celková struktura osobnosti.
Jednotlivé směry se liší především v tom, co pokládají za rozhodující příčinu vzniku a udržování problému. KBT vychází z teorie, že příčinou obezity je nevhodné chování (chybné stravovací a pohybové návyky) a myšlení, které je naučené a udržované vnějšími a vnitřními faktory. V terapii se může klient toto chybné chování a myšlení odnaučit, přeučit nebo se může naučit novým, vhodnějším způsobům řešení problému.
 
KBT se ukazuje pro návykové chování jako jeden z nejefektivnějších terapeutických směrů. Objektivní srovnání výsledků týkajících se udržení váhových úbytků je velmi obtížné, protože dosavadní studie s ohledem na nejednotnost proměnných jsou těžko srovnatelné. Už samotné terapeutické programy se liší svojí komplexností, v cíli ovlivňování pohybových a stravovacích návyků (např. různá doporučení ve vztahu k charakteru, intenzitě a frekvenci pohybové aktivity, v kombinaci KBT s jinými metodami (např. přidání farmakoterapie či kombinace KBT a nízkoenergetických bílkovinných diet), heterogenitou vzorku, délkou terapie, apod. Liší se též odlišným kontaktem po terapii (žádný  kontakt, plánovaná podpora partnerem, svépomocné skupiny,  osobním setkávání se s terapeutem či  kontakt písemnou formou, e-mailem, telefonicky) a délkou a intenzitou kontaktu trvajícího po skončení terapie. Dalším problémem je definice úspěšnosti terapie - jak ve vztahu k redukci váhy (množství zhubnutých kilogramů či procent původní váhy, pokles BMI), tak k různému hodnocení udržení váhových úbytků. Většina studií naznačuje, že nejlepších výsledků dosahuje KBT obsahující komplexní program, kdy terapie není  zaměřena na  pouhou redukci váhy,  ale  zahrnuje i  terapii s cílem udržení váhových úbytků  s následným pravidelným kontaktem klienta s odborníkem. Výsledky KBT aplikované ve strukturovaném programu v Kurzech snižování nadváhy v České republice lze hodnotit v porovnání s ostatními studiemi i přes výše uvedené výhrady velmi pozitivně. Čtyřicet procent absolventů si udrželo  minimálně 5% úbytek vstupní váhy, což už má z hlediska zdravotního významný pozitivní  přínos.
V porovnání s předchozími výzkumy společnosti STOB se dále ukazuje, že KBT je ve srovnání s laickými metodami hubnutí v naší zemi ve vztahu k udržení váhových úbytků nejefektivnější.
 
KBT model

Obezita je částečně získaná porucha. Její vznik lze vysvětlit principy učení (procesy klasického a operantního podmiňování) a kognitivní teorií.

 
Existují tři základní modely učení, z nichž vycházejí metody KBT:
 
1)    Klasické podmiňování
Z tohoto modelu vycházejí metody, které jsou založeny na učení a odnaučování se vztahů mezi podnětem a reakcí.

Klasické podmiňování: podnět (hlad)  -› reakce (najím se)
Pokud by fungovaly jako spouštěče k jídlu přirozené signály hladu a žízně a za jiných okolností bychom nejedli, nenastal by problém obezity. Tyto signály bohužel v průběhu života u obézních vymizely. Nelze se už spolehnout na pocity hladu, obézní nedokážou odhadnout, co je normální, přirozená porce. Nejí na základě fyziologické potřeby, ale jídlo je spouštěno jinými podněty. Tak jako se Pavlovi psi naučili slinit nejen na jídlo, ale i na světlo, obézní  v důsledku klasického podmiňování přijímají potravu  jako naučenou reakci vyvolanou pouhou přítomností určitých vnějších či vnitřních podnětů.
 
Příklady vnějších podnětů spouštějících jídlo
  • Enviromentální - přítomnost jídla, vůně pokrmu, míjení obchodu s oblíbeným jídlem, televize, kniha, káva apod.
  • Společenské - svátky, recepce, oslavy, pozorování druhých, jak jedí apod.
 
 
 
Příklad vnitřních podnětů spouštějících jídlo
  • Fyziologické - hlad, vyčerpání, tělesné nepohodlí, hormonální změny.
  • Kognitivní - nevhodné myšlenky (po porušení diety - jsem k ničemu, nemá to smysl, začnu od zítřka, vliv reklamy apod.)
  • Emoce - deprese, anxieta, sociální izolace, stresové situace, konflikty, umocnění pohody, klidu apod.

 
 
 
2) Operantní podmiňování

Z tohoto modelu vycházejí metody, které jsou založeny na vztahu mezi reakcí a následkem.
Operantní podmiňování: podnět -› reakce -› následek (odměna nebo trest)
Cílem je plánovitá modifikace chování pomocí manipulace s následky - odměnami či tresty, které chování vyvolává. Pouze ta změna, která je nějak pozitivně posílena (odměněna) se udrží, a ta, co je trestána, vymizí. V důsledku  podmiňování se obézní  naučí např. volit příjem potravy jako řešení stresových situací, kdy při řešení stresu jídlem poklesne napětí, čímž je nevhodné chování posíleno. A naopak při držení přísné diety,  nevhodné  pohybové aktivitě, nereálném předsevzetí, následují nelibé pocity, tresty, tedy averzivní důsledky, operantně se zpevní vyhýbavé chování a nově budované chování vyhasne. Cílem terapie tedy je, aby změna stravovacích a pohybových návyků byla pro obézního příjemná, aby se důsledky této změny odrazily ve zvýšené kvalitě života. Jen tak se nové návyky mohou udržet dlouhodobě a váhové úbytky mohou být trvalé.


3) Kognitivní teorie

Třetí model bere v úvahu kognitivní faktory, jako jsou např. procesy vnímání a myšlení hubnoucího.

Kognitivní teorie: podnět -›  kognitivní  zpracování podnětu -› emoční reakce -›  chování


Kognitivní procesy jsou dalším faktorem, který může spouštět nevhodné chování (např. černobílé myšlení ovlivňuje fakt, že buď držím nevhodnou dietu nebo se přejídám,  různá interpretace téhož čísla na váze může ovlivnit chování v pozitivním či negativním směru apod.).
Kognitivní teorie předpokládají, že kognitivní procesy mají zprostředkující funkci mezi podnětem a reakcí. Není to tedy podnět sám, který vyvolává určité chování, ale význam, který osoba tomuto podnětu přisoudí. Učení může probíhat i bez přímého zpevnění, může probíhat pouze  prostřednictvím kognitivních procesů.


Systémové pojetí obézního

Většina  terapií redukce nadváhy se týká pouze změny v jídelníčku, což je častým důvodem neúspěchu v udržení váhových úbytků. Při hubnutí se však nestačí zaměřit  na změnu jídelníčku - chování, ale je nutné ovlivňovat i myšlení a emoce, které k nežádoucímu chování vedou.
Terapie obezity by měla být komplexnější a dotýkat se tedy nejen chování, ale i dalších složek dle modelu:

kbt_003.jpg               
Komplexní přístup předpokládá, že každá z uvedených  složek ovlivňuje oblasti ostatní a zároveň je změnami těchto oblastí sama ovlivňována. U obézních hrají v úspěšné terapii velkou roli právě kognice. Jak už bylo výše uvedeno, první chybou vedoucí k obvyklému neúspěchu je vytyčení si nereálných cílů a volba nevhodných způsobů redukce nadváhy. Po přirozeném a zákonitém porušení nepříjemného způsobu redukce nadváhy, jako jsou např. přísné diety či nevhodná fyzická aktivita, naskočí tzv. automatické negativní myšlenky: „zase jsem nedodržel svá předsevzetí, jsem člověk bez vůle, k ničemu…“. Negativní myšlenky ovlivní emoce, obézní  má pocity beznaděje, smutku, což vede k ovlivnění chování - obézní se přestane zcela kontrolovat, hledá útěchu v jídle a dává si nereální předsevzetí pro další redukci váhy. Tento bludný kruh se v různě dlouhých cyklech opakuje a odčerpává obézním zbytečně mnoho energie, kterou by mohli investovat daleko smysluplněji. Pokud tedy hrají podstatnou roli při vzniku a udržení obezity nevhodné kognice, pak je nutné se soustředit na kognitivní terapii. Pokud hrají roli zejména emoce - jedení jako reakce na stres apod., využijeme relaxačních  a dalších technik. Behaviorálních technik využíváme ke změně stravovacích a pohybových návyků. Ať začneme se změnou na jakékoliv úrovni, ovlivníme tím i ostatní složky osobnosti. Nejlépe je ovlivňovat všechny složky osobnosti komplexně.

Celkově lze shrnout, že chování, myšlení a emoce je možné předvídat, usměrňovat a kontrolovat systematickým ovlivňováním podnětů spouštějících nevhodné chování. Je třeba též systematicky pracovat s důsledky chování. Díky dosaženým úspěchům, což nejsou pouhé váhové úbytky, ale lepší pocit ze sebe sama, zvýšení sebevědomí, zlepšení tělesné i psychické kondice, a vůbec zlepšení kvality života, se jeho nové chování posiluje a udrží se dlouhodobě. Na konci terapie by měl vědět obézní o svém problému a způsobech, jak je zvládat. Klient se stává svým vlastním terapeutem a v případě recidivy ví, jak se postavit ke zvládnutí svého problémového chování.

 
< Předch.   Další >
 
 




 
 
NOVINKY
NEJČTENĚJŠÍ
 
     
  Hravě žij zdravě - Tyto stránky vznikly a jejich provoz byl podpořen z dotačních programů MZ ČR Národní program zdraví - Projekty podpory zdraví pro rok 2008, 2009 a 2010.
Veškerý zde publikovaný materiál (textový i obrazový), lze použít pouze s písemným souhlasem autora či vlastníka.
Kontaktovat je lze na našem e-mailu. - Webmaster: www, e-mail - Optimalizováno pro rozlišení 1024x768 bodů.