Hravě žij zdravě - JAK NABÍZET DĚTEM NOVOU POTRAVINU

Napsal PhDr. Iva Málková | Wednesday, 06 August 2008

Každé nové jídlo je pro dítě "podezřelé", a tudíž k němu přistupuje odmítavě.

Medvídek koala jí jen jeden druh listů a s konzumací neváhá, je si jistý, že si nemůže důvěrně známou potravinou ublížit. Protože však všežravci konzumují velice rozmanitou stravu, stává se pro ně důležité rozlišit, která potravina je vhodná a která je jedovatá. Většinou si zvířátka vyzkouší pouze malé množství nově nabízené stravy a vzestup příjmu nastane pouze tehdy, jestliže jim neublížila. Zrovna tak mají tzv. neofobii malé děti, tedy jsou ostražité při konzumaci pro ně nové, dosud neznámé a netestované stravy. Pouhé přičichnutí nebo pohled na jídlo nedělá jídlo přijatelnějším, dítě musí jídlo ochutnat. Neofobie bývá postupně oslabována s narůstajícím věkem.

Pomozte dítěti mít rádo nové jídlo

Pokud se zavádí do jídelníčku dítěte nové jídlo, ukazuje se, že nové jídlo je nutné nenásilně nabídnout přibližně 7-15x, aby dítěti začalo chutnat.
Chce to tedy obrovskou trpělivost rodičů, které vytrvají a servírují nenásilně dítěti jídlo, které odmítá. Většina rodičů neví nic o neofobii k jídlu a po prvním odmítnutí potraviny dítětem to vzdá ať už proto, že dítě nutili ke konzumaci násilím,což v něm vzbudilo k dané potravině odpor a nebo rodič zkonstatuje, že toto jídlo nemá dítě rádo a vyřadí ho z jídelníčku dítěte.

Dítě dělá rádo věci, které jsou mu známé, nechce konzumovat novou potravinu, ale když se podávání opakuje, tak si zvykne, zvláště když je to potravina upravována a servírována v různých variantách nebo v kombinacemi se známými potravinami. Je výhodné dát dítěti menší porci jeho obvyklého jídla a k tomu jídlo pro něj nové v malém množství. Též pomůže, když nově zaváděnou potravinu vidí dítě jíst jiné lidi, vrstevníky. Roli též hraje kromě chutě potraviny i vůně, barva, čerstvost, atraktivnost úpravy, estetický vzhled apod. Atraktivitu jídla zvýší též fakt, když je dítěti podáno, když má hlad. Pokud dítě novou potravinu nechce, pokusme se ho mile přimět k tomu ať ochutná pouze jedno soustu a pak už k další konzumaci nenuťte, nevyhrožujte, neuplácejte. Pokuste se nedat na sobě znát – zejména úzkostné matky nervozitu, kdy máte např. obavy, že když dítě nevypije mléko, bude mít nedostatek vápníku apod. Negativní emoce matky se přenesou i na dítě, které tuto napjatou situaci spojí se samotnou potravinou. Vy sami potravinu, kterou chcete, aby dítě jedlo chvalte a jezte ji sami. Čím je dítě starší, tím více si všímá, co jí rodiče a jeho vrstevníci v předškolních zařízeních. Nemůžete na dítěti žádat, aby se stravovalo racionálně, když s ním chodíte do podniků rychlého občerstvení a v nich jíte místo zeleninového salátu hranolky, hamburgery a zmrzlinu.

Pokuste se při zavádění nové potravin, aby se dítě zapojilo do jeho přípravy, nechte ho volit v jaké chuťově variantě potravinu vyzkouší.

Při nabídce nového jídla úzkostlivě dbejte na to, aby si s jeho konzumací dítě nespojilo nelibé pocity. Např. nabídnete-li vařící čočkovou polévku a dítě se "spálí", buďte si jisté, že velmi dlouho bude odmítat nejen čočkovou, ale jakoukoliv polévku.
Pokud rodič dítě nutí do jídla, může se u něho opravdu objevit averze – nejtypičtější období bývá mezi prvním a čtvrtým rokem dítěte. U malých dětí se tvoří averze hlavně vůči hořkým, kyselým a hodně kořeněným pokrmům. Averze může být vytvořena i bez ohledu na samotnou potravinu, pokud je určitá potravina spojena s negativními prožitky, byly nuceny do jídla v nějaké stresové situaci apod.

U dítěte je přirozená preference sladké chuti, která by normálně klesala, ale v důsledku vlivu prostředí naopak se často pěstuje závislost na sladkém. Sladkého zastává v naší kultuře funkci společenské komunikace nebo odměny. Ukázalo se např., že děti, které byly zvyklé pít do šesti měsíců sladkou vodu, vypily i v pozdějším věku této sladké vody daleko více než děti, které s tímto nápojem zkušenost neměly.
Též typický obrázek dítěte v kočárku s rohlíkem někdy i s párkem v rohlíku s výrazem pozitivna a jemnou chutí, kterou dodává tuk vytváří nevhodné preference.

Lze využít i psychologických poznatků, že např. u dětí do 4 let se preference utváří zejména podle barev. Děti mají nejraději barvu červenou, žlutou, oranžovou, nejméně rádi zelenou.
Sytost barvy mají ději spojenou si intenzitou chutě. Čím je limonád barevnější tím ji považují za sladší. Barvu pokrmu spojují s určitou chutí vůní i vzhledem jídla. Osvojuje si poznatky ve vztahu barvy a chuti. Odlišná barva pokrmu fialová kráva je varovným signálem.
S věkem se preference mění, zvětšují se rozdíly v oblibě barev a děti kladou větší důraz na tvary a velikost. Lásku k zelenině můžeme pěstovat v podobě zeleninových talířů ve tvaru panáčka, zvířátek, srdíček, formičkami na vánoční cukroví může vykrájet okurku apod. Místo abychom se dítěte ptali „chceš zeleninu“ zeptáme se „chceš papriku nebo rajče?“

Dítě můžeme již zhruba od tří let zapojit do přípravy jídla. Pokud nechce pít mléko, může si samo namixovat koktejl v dětském mixérku či šejkru, pokud chceme podpořit konzumaci ovoce, může si samo umýt ovoce a z nakrájených části si udělat na talíři obličej panáčka, může vyrábět ovocné špízy apod. U dětí je výhodné zájem o určitý druh jídla podporovat tím, že ho zapojíme do činností spojenými s přípravou jídla.

Nové jídlo se zavádí nejen pravidelným opakováním, kdy jak už víme z jednoho odmítnutí jídla dítětem se nemohou dělat závěry , ale i jak už jsem řekli, vaše konzumace je pro dítě modelem.

Pokud dítě vidí, že vám jídlo chutná, je naděje, že mu bude chutnat také. Ve školce se v přítomnosti druhých dětí dítě naučí nebo odnaučí jíst čočku. Pokud paní učitelka, která je zejména pro mladší děti autoritou si přinese zdravou svačinu a pochválí dítě, které ji má také, zvýší zájem dětí o toto jídlo.