Babičko, pomůžeš mi s kily navíc?

Dětská nadváha a obezita nejsou otázkou slabé vůle, rozmazlenosti ani nedostatku snahy. Jde o složitý problém, na kterém se podílí prostředí, rodinné zvyklosti, dostupnost jídla, pohyb, emoce i vztahy. A právě v těchto oblastech může babička sehrát velmi důležitou podpůrnou roli. Dítěti s kily nepomůžeme větami typu: „Nejez!“ nebo „Když budeš takhle jíst, nikdo si tě nevezme.“, ale tím, že s dítětem půjdeme do akce - přes činnosti, ne přes slova.

Dítě není malý dospělý

Je důležité si uvědomit, že dítě není malý dospělý. Jeho tělo, nervová soustava ani schopnost sebeovládání ještě nejsou plně vyzrálé. Dítě se teprve učí rozpoznávat hlad a sytost, zvládat emoce jinak než pomocí jídla a orientovat se v nabídce potravin, která je dnes velmi pestrá a lákavá. Pokud má dítě kila navíc, většinou si to samo uvědomuje a nepotřebuje, aby mu to někdo připomínal. O to důležitější je, aby se cítilo přijímané, v bezpečí a bez studu.

Síla prostředí a malých „drobností“

Velkou roli hraje prostředí. Často slýcháme větu: „Vždyť je to jen koláček“, ale právě opakované drobnosti mají v součtu největší dopad. Pokud jsou sladkosti běžnou součástí každé návštěvy, pokud je jídlo používáno jako odměna nebo pokud dítě celý den něco uzobává bez jasného režimu, vzniká takzvané obezitogenní prostředí. Prostředí, které dítěti velmi usnadňuje přejídání, i když to nikdo nemyslí špatně.

Jak může babička dítě podpořit

Co dělat jako babička, která chce dítěti pomoci? Především si připomenout, že láska se nevyjadřuje sladkostmi. Lásku dáváte časem, pozorností, společnými zážitky a opravdovým zájmem. Pomáhá vytvářet klidný režim, kdy se jí u stolu, v určitou dobu a bez neustálého pobízení: „Něco si ještě dej“. Velkým darem je i společný pohyb - procházka, hra venku, práce na zahradě nebo výlet. Nemusí jít o sport, důležitý je pohyb jako přirozená součást dne. Pokud už jídlo nabízíte, má smysl hlídat přiměřené porce a pamatovat na to, že i potraviny považované za vhodnější mohou ve velkém množství dodat hodně energie.

Čemu je lepší se vyhnout

Naopak je dobré vyhnout se kupování sladkostí jako automatického dárku nebo tajnému „zásobování“ dítěte jídlem mimo domluvu s rodiči. Pro dítě je velmi matoucí, když doma platí jiná pravidla než u babičky. Stejně tak je důležité vyhnout se poznámkám o těle dítěte, jeho váze nebo vzhledu. Věty, které mají dítě motivovat, často ve skutečnosti zvyšují stud a úzkost a mohou vést k přejídání nebo narušenému vztahu k jídlu. Dítě se neodpojuje proto, že by bylo vzdorovité, ale proto, že nerozumí nebo se cítí zraněné.

Babička jako bezpečný přístav

Babička může být pro dítě bezpečným přístavem. Místem, kde není hodnoceno, porovnáváno ani zesměšňováno. Nemusíte mít všechno pod kontrolou a nemusíte dělat změny dokonale. Stačí, když svým chováním nebudete brzdit změnu, o kterou se dítě v rodině snaží. Když budete respektovat rodiče, držet s nimi jeden směr a vytvářet prostředí, které dítěti pomáhá, ne škodí. V některých rodinách jste to právě vy, prarodiče, kdo téma nadváhy a obezity řeší. I tehdy ale platí, že nemá smysl snažit se během jedné návštěvy všechno zvrátit. Mnohem účinnější je ukazovat dítěti podporující prostředí tím, jak sami žijete.

Dlouhodobý proces, který má smysl

Změna životního stylu není otázkou několika týdnů. Je to dlouhodobý proces, ve kterém mají drobné každodenní kroky větší význam než velká gesta. Pokud u vás dítě zažije klid, přijetí, laskavé hranice a prostředí, které ho nenutí neustále jíst, dáváte mu do života velmi cenný základ. A právě v tom může být role babičky naprosto nenahraditelná.

5 krátkých tipů, jak s babičkami mluvit o kilech navíc

1. Začněte uznáním
Dejte najevo, že si vážíte péče babičky a že ji berete jako důležitou osobu v okolí dítěte. Rozhovor pak nebude znít jako výtka, navíc žádná babička nedělá dietní chyby úmyslně nebo s cílem poškodit zdraví svého vnoučete. Jak může uznání vypadat? „Víme, že máš Marušku moc ráda a že se u tebe cítí dobře. Právě proto bychom tě rádi zapojili do toho, jak jí teď doma nastavujeme jídlo.“

2. Nemluvte o váze, ale o pohodě dítěte
Vysvětlete, že nejde o hubnutí ani dietu, ale o zdraví, energii a klidný vztah k jídlu. „Neřešíme hubnutí ani váhu. Jde nám o to, aby se cítila dobře, měla víc energie a měla k jídlu dobrý vztah.“

3. Buďte konkrétní
Říkejte jasně, co u dítěte funguje a co ne. Ne „méně sladkého“, ale například: „Když bude mít hlad, klidně jí dej ovoce, jogurt nebo chleba se sýrem, ale pokud před hodinou jedla, snaž se pauzu mezi jídly prodloužit na dvě hodiny.“

4. Vysvětlete, proč je důležitá jednotnost
Dítě potřebuje stejná pravidla doma i u babičky. Ne kvůli kontrole, ale kvůli pocitu jistoty. „Pro Marušku je hrozně důležité, aby to doma i u tebe bylo podobné. Když má všude jiná pravidla, je z toho zmatená a těžko se jí v tom orientuje.“ 

5. Držte hranice klidně a beze studu
Respektujte názor babičky, ale stůjte si za nastavenými pravidly. Když jsou laskavé a pevné, dítěti pomáhají. „Chápeme, že to můžeš vidět jinak, ale takhle to teď máme nastavené, protože víme, že jí to pomáhá ke zdraví.“