www.hravezijzdrave.cz www.hravezijzdrave.cz www.hravezijzdrave.cz
 

Databáze potravin
PRO DĚTI
Aktuality
Soutěž Hravě žij zdravě
Akce pro děti
Rodinné kurzy
Zdravá výživa
Pohybová aktivita
Strážci zdraví
PRO RODIČE
Rady pro rodiče
Čtení pro rodiče
PRO ODBORNÍKY
Pro pediatry
Pedagogové a trenéři
Výživa dětí
OSTATNÍ
Hry
Humor
Recepty
On-line poradna
Odkazy
Vyhledat
Kontakt
RSS

S T A T I S T I K Y
Pohled PSYCHOLOGA na obezitu  Tisk   Email
Napsal PhDr. Iva Málková   |   Úterý, 05 srpen 2008
Obezitu je třeba pojímat komplexněji, není to jen porucha týkající se nevhodného složení těla, ale je to též odlišnost celkového postoje obézních ke svému tělu, tvaru postavy, otázce jídla a  k  problematice kilogramů navíc vůbec. Co je příčinou tohoto jevu?
 
Současná civilizovaná společnost  vytváří  klima negativního postoje k obézním, zesměšňuje je v masových médiích, mechanicky spojuje kila s hodnotou osobnosti, vyzdvihuje vyhublost. Ideál tělesné hmotnosti obzvláště u žen stále snižuje, zatímco ve skutečnosti jejich hmotnost stále vzrůstá. Ideálem jsou míry  a váhy, které splňuje několik světových manekýnek, ale snaží se jim přiblížit miliony. Společenský tlak na redukci hmotnosti je obrovský. To platí pro všechny věkové kategorie.
 
Ve výzkumech se ukázalo, že dokonce již malé děti ve školce mají raději děti tělesně postižené než obézní. V další studii, kde byli chlapci a dívky ve věku 10 až 11 let požádáni ohodnotit několik obrázků hendikepovaných dětí (berle, kolečkové křeslo, chybějící ruka, zohyzděná tvář, obezita) na základě sympatičnosti, obézní dítě dostalo nejnižší ohodnocení.  A tudíž, ačkoliv je dětská obezita čím dál běžnější, reakce společnosti na obézní dítě se nezměnila.

Ve školním věku, kdy dítě navazuje nové vztahy, je pro obézní děti obtížnější začlenit se přiměřeně do sociálního prostředí. Zdá se, že díky  diskriminaci, kterou obézní děti zažívají, budou mít méně přátel. To bylo prokázáno i výzkumem, který potvrdil, že obézní dívky mají méně přátel než dívky neobézní.

Děti dostávají ve škole hanlivé přezdívky, které se rychle ujímají. Dostávají nálepku „tlustý“, což se blíží pojmům ošklivý, líný, slaboch. Po čase si na to zvyknou a uvědomují si svoji odlišnost od druhých. Uvědomují si, že se svou postavou nemohou vykonávat povolání, která jsou v té době pro děti atraktivní, např. povolání letušky, sportovce apod., nemohou nosit módní oděvy. Často jsou pohybově méně obratné, mají horší známky z tělocviku, mají zpomalené celkové tempo. Kritizovány bývají i ze strany rodičů, pokud nejsou sami rodiče také obézní (silné děti obézních rodičů snášejí tloušťku často lépe než obézní děti hubených rodičů). To vše společně může přispívat ke vzniku komplexu méněcennosti. Děvčata často reagují na tento stav uzavřením se do sebe, přecitlivělostí, nesamostatností, pasivitou, straněním se společnosti, sportovních a tanečních akcí. Chlapci řeší zátěžové situace spíše vyvoláváním konfliktů s okolím, agresivitou, tvrdohlavostí apod. Dochází k vytváření dysfunkčních schémat,  která mohou vést až k poruchám vnímání vlastního těla..

Vnímání vlastního těla
Pod pojmem vnímání vlastního těla rozumíme obraz vlastního těla, který si člověk vytváří na základě mnoha faktorů. Je to jeho představa nezávislá na tom, jakou hmotnost a jaký tvar jeho tělo ve skutečnosti má. To, jak člověk vnímá vlastní tělo, se vyvíjí během růstu už od dětství. Vytvoří si buď představu, která je pro něj příjemná, uspokojuje ho, nebo představu nepříjemnou. Při utváření této představy jsou důležité postoje rodičů, učitelů, lékařů, vrstevníků a později partnerů a celého širokého okolí. U nás se idol baculatosti zachovává snad jen v nejútlejším dětství. Brzy se však společenský ideál štíhlosti a diskriminace obézních podílí na vzniku pocitu, že jejich těla jsou ošklivá, směšná, odporná, líná. Čím déle obezita trvá, tím pevněji mají většinou zakořeněnou  negativní představu o svém těle. Neuvědomují si, že hodnota jejich osobnosti nespočívá v jejich váze a tvaru těla, ale že se mohou mít rádi pro svoji laskavost, humor, inteligenci apod.

Ze subjektivní nespokojenosti s vlastním tělem vznikají často komplexy méněcennosti. Dívky mívají pocit, že není v jejich moci navázat partnerské, kamarádské či jiné vztahy, protože jsou obézní. Tyto dívky mohou být opravdu obézní, ale mnohdy je to jenom jejich domněnka v rámci poruch sebehodnocení. Podstata problému je však většinou úplně jinde než v kilech navíc. Poruchy vnímání vlastního těla se objevují nejenom u obézních, ale mají je i lidé s normální nebo nižší hmotností. Mnoho zejména dospívajících a mladých žen se snaží hubnout, i když mají hmotnost normální. Nejsou schopny správně hodnotit své tělesné tvary. Silnými se cítí jenom ony samy, okolí je považuje většinou za přiměřené nebo hubené. Mezi nejrizikovější skupiny  patří dospívající děvčata – a věk se stále snižuje –, která se začnou nadměrně zabývat svým tělem a celý svět je zajímá jen z hlediska váhy.
Věnují často až přespříliš energie redukci váhy a nezbývá jim potom dostatek energie na život. V podstatě buď hubnou, nebo sbírají sílu na další etapu hubnutí a celý jejich život se odvíjí v pojmech kil, tvaru těla, disproporcí, diet apod.  Touha po ideálním tvaru těla podle vzoru „miss“ u nich může  vyústit  ve vážnou duševní poruchu zvanou mentální anorexie či bulimie
 
< Předch.   Další >
 
 




 
 
NOVINKY
NEJČTENĚJŠÍ
 
     
  Hravě žij zdravě - Tyto stránky vznikly a jejich provoz byl podpořen z dotačních programů MZ ČR Národní program zdraví - Projekty podpory zdraví pro rok 2008, 2009 a 2010.
Veškerý zde publikovaný materiál (textový i obrazový), lze použít pouze s písemným souhlasem autora či vlastníka.
Kontaktovat je lze na našem e-mailu. - Webmaster: www, e-mail - Optimalizováno pro rozlišení 1024x768 bodů.