Desatero dětského mlsání

1. Rodiče musí jít příkladem.

Pokud chcete, aby děti něco jedli, jezte to také. Pokud chcete, aby něco nejedli, pak to taky nejezte. Není zkrátka možné, aby pro děti platila jiná stravovací pravidla než pro nás, dospěláky. V dětech můžete vyvolávat zmatky, nedůvěru, mohou se cítit diskriminováni nebo zase naopak příliš vyzdvihováni. Nezapomínejte také na to, že dětem jdeme příkladem i v pohybové aktivitě.

2. Odolávejte tlaku okolí.

Snad každý s Vámi bude řešit, proč „to“ dítěti nedopřejete. Vždyť je to jen dnes, aspoň trochu, udělej výjimku, apod.

Pokud máte to štěstí a nebojujete přímo s partnerem, pak se připravte na možné nepochopení z řad prarodičů, praprarodičů, tetiček, strýčků, kamarádek, dále budete problematickým situacím čelit i u lékařů, ve školkách i školách, na návštěvách, rodinných oslavách, na všech akcích pro děti jako jsou výlety, závody, karnevaly, o Vánocích, Velikonocích atd. atd. Když se nad tím zamyslíte, téměř každý den nastane situace, kdy Vašemu dítěti někdo něco nabídne a Vy s díky odmítáte! A všichni to myslí s Vašim děťátkem dobře, protože mu chtějí udělat radost.

Smiřte se proto s rolí „pruďáka“, obrňte se a trvejte si na svém.

3. Vysvětlete jim to.

Svým dětem, s ohledem na jejich věk, s klidem a láskou vysvětlujte, proč nechcete, aby tak často a tak moc jedly sladkosti, zákusky, hranolky, tatarku, párečky apod. Naopak jim zábavně vysvětlujte, které potraviny jsou vhodné a proč. Osvětu si určitě zaslouží konzumace ovoce, zeleniny, luštěnin, zakysaných nedoslazovaných mléčných výrobků a ryb.

Svým dcerám jsem na rovinu řekla, že ze špatného stravování mohou být nemocné. Třeba jako jejich prababička, která má cukrovku a musíme jí píchat inzulín. Nebo že ze sladkého se kazí zoubky.

4. Pochvalte je.

Kdykoliv bude vhodná příležitost.

Já dcery chválím vždy, když jdeme od zubaře. Nejen za to, že si pravidelně čistí zoubky, ale i za to, že nejedí pořád sladkosti, po kterých se zuby kazí. Když chroupají mrkvičku, řeknu jim, že budou mít zdravé a krásné oči. Když jedí zeleninu, pochválím je, že budou zdravé, protože v ovoci a zelenině je nejvíce vitamínů. Když snědí ryby, řeknu jim, že budou určitě moc chytré. Protože neznají Pepka Námořníka, spojení síly a špenátu nepoužívám..:-) Vy ale můžete.

5. Nevěřte reklamám a čtěte potravinové obaly. 

Děti nepotřebují porci mléka z čokoládové tyčinky, přeslazené mléčné výrobky kvůli vápníku a ani Vy nebudete lepší máma, protože máte po ruce čokoládu.

Pravda není v reklamě, ale na potravinových obalech! Alespoň doufám..:-). Čtěte proto informace o obsahu cukru a tuku. Pro lepší představu 4 g cukru = 1 kostka.

6. Zajímejte se o to, co děti jedí ve školce a škole a tomu jídelníček přizpůsobte.

Např. má-li vaše dítko k obědu sladkou krupičnou kaši, nedávejte mu na svačinku bábovku nebo k večeři palačinky s marmeládou.

7. Nejlepší pití je obyčejná voda.

Nejlépe uděláte, pokud děti na sladké pití vůbec nenaučíte. Pokud jsou již zvyklé, řeďte, řeďte a řeďte. Trocha sirupu nebo medu nevadí. Pozor ale na slazené minerálky a limonády, které obsahují v 1 litru až 20 kostek cukru!

8. Vytvořte si jednoduchá mlsací pravidla.

V naší rodině jsme si společně vytvořili pár mlsacích pravidel. Dcery je velmi dobře chápou a mně  pomáhají při konfrontacích s nimi i okolím.

Vytvořte si svá vlastní, u nás například fungují tato:

Jedna sladkost denně a o množství rozhodují rodiče. Já mezi sladké započítávám i slazené mléčné výrobky, buchty, bábovky, sladká jídla jako kaše, palačinky, vafle apod. Pokud dcery loudí další sladké, nabízím ovoce.

Po setmění se sladké nejí. Dcery nesmějí ani sladké pití, nepodávám sladké večeře (kaše, palačinky apod.), platí zákaz sladkostí po večeři a jakéhokoliv jídla po vyčištění zubů.

9. Dopřejte jim.

Ano, děláme výjimky a děti to milují. Stále ale mějte množství a kvalitu pod kontrolou. 

10. Dbejte na správné stravovací návyky.

I v tomto jděte svým dětem příkladem. Domnívám se, že tohle pravidlo je jedno z těch nej, nej, nejdůležitějších.

Dítě (i jeho rodiče) má jíst pravidelně, v klidu, u stolu, v příjemné atmosféře a ideálně se svými rodiči, kteří mu u stolu předávají správné stravovací návyky. Děti (ani rodiče) se nerozptylují sledováním jakékoliv obrazovky, při jídle si nehrají, od jídla neodbíhají a ani s jídlem nepobíhají (ty drobky po celém bytě pak uklízí kdo?).

Spousta z nás je v časovém presu a máme na sebe jen málo času. Udělejte si ho jako rodina alespoň u jednoho jídla denně nebo alespoň jednoho jídla týdně. Vytvořte si hezký rituál, mohou ho klidně vymyslet děti samy. Náš rituál je zapálená svíčka během večeře a u té si popovídáme, kdo měl jaký den...:-)